Blog spisovatele aneb Nedělní Šálek Textu

A není to tím, že bych neměl co dělat. A není to tím, že bych se nudil. Stránka vznikla spíš jako reakce na dotazy čtenářů po dočtení knihy: „A co bude dál?“ Zatím správná odpověď zní: „Co já vím?“
I když... něco tuším. Možná pár následujících příspěvků leccos naznačí...

Přeji příjemné počtení. Jo, a nikdo by neměl být zklamaný, že některé povídky jsou na pokračování. Třeba já zklamaný nejsem, ale je pravda, že mám trochu výhodu, jelikož alespoň tuším Co bude dál ;-).

Nové 20. října 2019

Jahoda (část sedmnáctá)

K autu Vlasta dorazila v kostkovaných horolezeckých kalhotách a obrovským batohem.

„Ahoj, co to máš v tom báglu?“ zeptal se Nady opatrně.

„Všechno.“

„To vypadá, že v tom máš i vařič a kuchařku.“

Vlasta se na Nadyho útrpně podívala, ušklíbla se a hodila batoh do kufru auta. Tlumiče zavzdychaly.

Pokračovat ve čtení

Nové 13. října 2019

Jahoda (část šestnáctá)

Blížil se konec prázdnin, většina kamarádů byla někde rozprsklá ve světě a Nady neměl s kým by chodil lízt po skalách. Zvláštní období. Nedostatek kamarádů vedl k tomu, že sáhl po knížce. Počasí bylo příjemné a tak si chodil číst na nedaleké žulové skály. Bylo to jeho oblíbené meditační místo. Skály byly dostatečně vysoké, aby tam nelezli turisté a dostatečné nevýznamné z pohledu horolezců. Nikdy tam nikoho nepotkal. Tam se mu četlo báječně.

Pokračovat ve čtení

06. října 2019

Jahoda (část patnáctá)

Šel dál. Ukázalo se, že vítací paní je zároveň paní Ema. Pohybem ho vyzvala, aby se posadil do vysoké židle. Sama se posadila do velikého křesla. Mezi nimi byl malý stolek, na něm balíček karet.

„Co vás přivádí, mladý muži?“ řekla načechraným hlasem Ema.

Nady se zavrtěl na židli. Najednou mu přišlo, že návštěva kartářky je naprostý nesmysl. Ale když už je tady: „Udeřil mě blesk a od té doby se bojím pavouků,“ řekl stručně.

Pokračovat ve čtení

29. září 2019

Jahoda (část čtrnáctá)

Počasí se do konce týdne neumoudřilo a nikdo už ani nepomyslel na nějaký výstup. Příhoda o tom, že do Nadyho praštil blesk, byla dost výmluvná, přestože to ve zdraví přežil.

„Jsem rád, že jsme spolu lezli. Sice to bylo šílené, málem mě to ugrilovalo, ale s odstupem času, z pohledu přeživšího, to oceňuji,“ loučil se Nady s Jahodou těsně před tím, než začal sestupovat do údolí na vlak.

Jahoda si hověl u jídelního stolu a něco četl. Zvedl hlavu: „Jó, zážitkově to byl nabitý výstup.“

Pokračovat ve čtení

22. září 2019

Jahoda (část třináctá)

Popradské pleso

„Jak jsi přišel na to, že jsme mentálně propojení?“ zeptal se Jahoda, když otevřel oči. Nady, který seděl před ním se spokojeně usmíval.

„Myslím, že to začalo v okamžiku, kdy jsi mě políbil,“ mrkl na Jahodu Nady.

„Ježiš, kolikrát ti mám říkat, že jsem tě nelíbal,“ štěkl Jahoda.

Pokračovat ve čtení

15. září 2019

Jahoda (část dvanáctá)

Vloni v březnu

Ras s Fandym dojedli, objednali si piva a Ras vyndal z kapsy horolezeckého průvodce. Chvíli jím listoval a pak rozevřenou knihu položil před Fandyho.

Pokračovat ve čtení

08. září 2019

Jahoda (část jedenáctá)

Na chatu dorazili už za tmy. Totálně vyčerpaní, hladoví a podchlazení. S pytlíkem rozinek, takže vlastně ještě nebylo nejhůř. Nady cestou v husté mlze úplně rezignoval a klopýtal tupě za Jahodou. Ten šel nějak po paměti. Když se ho Nady ptal, kde jsou, netušil. Později celou závěrečnou část anabáze líčil poněkud mlhavě. Tvrdil, že šel podle slunce, přestože žádné slunce nesvítilo a byla hustá mlha spojená s drobným deštěm a nepříjemným větrem. Ale údajně ho vedlo světlo. Nakonec celou záležitost s Nadym uzavřeli tak, že je řídil Bůh. Bylo to jediné logické vysvětlení. Do stěny nastupovali jako ateisté a vrátili se jako věřící.

Pokračovat ve čtení

01. září 2019

Jahoda (část desátá)

Dolů dolezli po třech hodinách, takřka bez jediného slova. Na rozhovor nebyly ani podmínky, ani nálada. Nady si uvědomoval nebezpečnost strojového tempa a snažil se soustředit na každý krok. Naprosto hmatatelně cítil, proč při sestupu dochází k většímu počtu úrazů než při výstupu. Tělo ztratilo sílu a pružnost, mysl ztratila odhodlání a zarputilost. Na skále zůstal pouze vyždímaný hadrový panák, kterému někdo utrhl hlavu.

Pokračovat ve čtení

25. srpna 2019

Jahoda (část devátá)

Po pátém pokusu o umělé dýchání najednou s sebou Nady cuknul a uraženě se optal: „Seš teplej? Že mě tady oblizuješ.“

Pokračovat ve čtení

18. srpna 2019

Jahoda (část osmá)

Jahoda se usmál: „Jo, vypadá, že už se dostáváš do formy. Je ti už líp? Klidně si tady kurvuj, to mi je jedno, ale začínal jsi propadat depresi…“

Pokračovat ve čtení

11. srpna 2019

Jahoda (část sedmá)

Vypadalo to, že do Jahody kyvadlový pád napumpoval energii. Začal stoupat po lehce ukloněné plotně k Nadymu. Lezl rychle, že Nady sotva stihl dobírat mokré lano. Ještě než Jahoda dolezl na štand, Nady si všiml, že mu po obličeji teče krev. Déšť ji ředil na jahodovou červenou. Jak příznačné.

Pokračovat ve čtení

04. srpna 2019

Jahoda (část šestá)

Nadyho skok na chyt na hraně znamenal posunutí životního postoje rozvážného lezce směrem k lehkovážnému. Měl jednoduchou zásadu: Ve vysokých horách se nepadá, a této zásadě podřídil všechno: výběr cesty, výběr spolulezce, množství jistících prostředků ve stěně, i osobní ambice. Pokud si měl vybrat mezi nesportovním přelezením těžkého úseku pomocí technických pomůcek nebo čistým přelezem, vždy volil bezpečnější variantu.

Pokračovat ve čtení

28. července 2019

Jahoda (část pátá)

Tady se o nejapný žert nejednalo. Jedině…, a to by bylo úžasné, … jedině, že by spal a všechno se mu zdálo. Prosím, prosím, ať se probudím, nejprve si pomyslel Nady, a pak, asi proto aby měl jistotu, zařval do údolí: „Kurva, kurva, kurva.“ Jazyková škola Jahody slavila úspěch.

Pokračovat ve čtení

21. července 2019

Jahoda (část čtvrtá)

„Poslouchal jsem předpověď počasí v rádiu,“ pokračoval Jiří, když viděl, že Jahoda je knedlíkem vyřazen z konverzace.

Pokračovat ve čtení

14. července 2019

Jahoda (část třetí)

Nady se podíval vzhůru. Naivní pokus o zhodnocení, kolik jim toho ještě schází na vrchol. Bylo vidět maximálně dvacet metrů černé žuly, po které tekly proudy vody. Lano se znovu pohnulo. Možná opravdu Jahoda dává signál, že může lézt. Třeba je na dobrém štandu, pod nějakým převisem, pomyslel si Nady. Nic jiného nedávalo smysl, jelikož v takovém počasí se prostě normálně neleze. No, nic, v nejhorším případě alespoň budeme spolu. Ve dvou se ta děsivá slota snáší určitě lépe.

Pokračovat ve čtení

07. července 2019

Jahoda (část druhá)

„Ten tvůj kámoš se zablokoval při lezení? To je asi nějakej simulant, při lezení se prostě zablokovat nedá, nějak funguje psychika a ta tě podrží ve vypjaté situaci,“ řekl Jahoda, když povolil stisk ruky. Jiřímu se ulevilo.

Pokračovat ve čtení

30. června 2019

Jahoda (část první)

Jahoda (část první)

Výstup

Na přilbu Nadymu dopadly dvě kapky deště. Jako kdyby příroda začala vyprávět nějaký trapný knock-knock vtip. Trochu se lekl a pro jistotu zkontroloval jištění na štandu. Ujistil se, že šroubovací karabina je dotažená a to ho nepatrně uklidnilo. Na hřbet ruky mu dopadla další kapka, respektive pořádný kápanec. Podobný, stejně veliký kápanec dopadl na lišejník kousek od jištění. Při dopadu vytvořil skoro dokonalou mapu České republiky. Po chvíli se vlivem gravitace Česká republika změnila v bývalé Československo. Kápanec ztratil svoji sílu a definitivně se vpil do lišejníku.

Pokračovat ve čtení

16. června 2019

Naboso (závěrečná část)

„To nevím,“ řekla automaticky Suzi. O odpovědi, popravdě, ani nepřemýšlela. Fascinovaně hleděla na majestátní přírodní divadlo a nemohla od něho odtrhnout oči.

„Ať se podíváš kamkoliv, nevidíš jedinou budovu. Žádné lidské dílo.“

Pokračovat ve čtení

09. června 2019

Naboso (7/8)

„Mám pro tebe návrh,“ Elis měl ve tváři zvláštní výraz.

No, konečně! pomyslela si Suzi. „Ano? Poslouchám.“

„Zavedu tě na jedno opravdu krásné meditační místo, a tam tě opustím.“

„Co to je za nesmysl? První část beru, s druhou se jdi vycpat.“

Pokračovat ve čtení

02. června 2019

Naboso (6/8)

„Tak jó,“ řekla trochu přiškrceným hlasem a odkašlala si.

Elis se usmál: „Dobrá volba. Znám pár akupresurních bodů, myslím, že se ti uleví.“ Přesunul se, sedl si do tureckého sedu a položil si její nohy do klína. Opatrně přejel dlaní po ploskách nohou, jako by je čistil.

Pokračovat ve čtení

26. května 2019

Naboso (část pátá)

Přešli louku a zamířili k potoku. Suzi nenesla nic, Elis měl titěrný baťůžek, údajně s vodou, sušenkami a penězi, jak říkal pro případ ztroskotání.

Zpočátku suchá, drsná tráva postupně měkla a byla čím dál tím více podmáčená. Chladila do chodidel a podivně voněla. V Suzi to vyvolalo pocit, že našlapuje do obrovského punčového řezu, jen s tím rozdílem, že neměla lepkavé nohy od falešného punče. Přebrodili potok a vyšli kousek výš k lesu k nevýrazné lesní cestě. U cesty se rozprostírala plantáž lopuchů.

Pokračovat ve čtení

19. května 2019

Naboso (část čtvrtá)

… opět se jí zdálo, jak hrají s Elisem, Gorinem a Leem blues. Jediný zádrhel byl v tom, že když měla začít hrát sólo, zjistila, že na piánu má narovnané haldy papírů a nemůže najít klávesy. Zabořila tedy ruce do lejster a… vytáhla stopky. „Co to tady děláš?“ slyšela, jak se Elis ptá, ale nebyla mu schopná odpovědět. Ve snaze začít hrát, nořila ruce do haldy papírů, ale nenacházela nic jiného, než stopky, stopky, stopky. Prošvihla svůj nástup! Elis přišel až k ní a cloumal jí za rameno. „Co to tady děláš?“ stále opakoval otázku, na kterou neuměla odpovědět. Ještě jeden pokus a… tentokráte z lejster vytáhla telefonní seznam.

Pokračovat ve čtení

12. května 2019

Naboso (část třetí)

Suzi vešla do velína a zjistila, že celý velín se sestává z jednoho stolu, dvou židlí, jednoho konferenčního stolku a asi tuny všelijakých lejster naskládaných na obou stolech a jedné židli.

„Ještě nikdy jsem nebyla ve velíně,“ chtěla udělat zrzkovi radost v tom smyslu, že je to pro ni čest.

„No, velín… tady se moc nevelí. Máme tady jednu kolej, žádnou výhybku, ani žádnou závoru,“ pokrčil rameny zrzek, načež rychle dodal: „ale prodáváme tu lístky.“

Pokračovat ve čtení

05. května 2019

Naboso (část druhá)

Záclona se v tichosti poodhrnula a vykoukla rezatá palice. V Suzi by se krve nedořezal - koukala do tváře zhmotnělého Ludwiga van Beethovena! Měla ráda jazz, rock, ale její krevní skupina byl Beethoven. Kde se tady vyskytl? Tady, uprostřed ničeho?

Pokračovat ve čtení

28. dubna 2019

Naboso (část první)

Naboso (část první)

Světlo reflektoru se Suzi zabodlo do očí tak silně, že je musela na chvíli zavřít. Když je otevřela, ten jediný jasný bod jí připadal jako měsíc nad bažinou. Z bažiny jejím směrem upřeně hledělo několik desítek očí ztichlých žab. Očekávaly koncert. Zavrzala židle v sále a bažinatý močál přebral kontury hlediště, ve kterém seděli jejich spolužáci z maturitního ročníku.

Pokračovat ve čtení

14. dubna 2019

Mečoun (závěrečná část)

„Nebul, Mečoune,“ pronesla silueta. Bylo to mystické. Jak mě mohl neznámý duch oslovit dosud nezveřejněnou přezdívkou?

„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,“ pokračoval neznámý a přisedl si k ohni, čímž se zhmotnil a už vypadal jako normální člověk v klobouku a dlouhém kabátu, který mu sahal až na zem. Ani jsem se nehnul, jen jsem si utřel nos a možná přestal brečet.

Pokračovat ve čtení

07. dubna 2019

Mečoun (část čtvrtá)

Ještěrka měla dlouhé černé vlasy stažené do culíku a vypadala jako zmenšenina paní Jill MacBainové z filmu Tenkrát na západě, kterou jsem měl rád, i když hlavního pistolníka Harmoniku jsem měl radši, páč měl super klobouk.

Pokračovat ve čtení

31. března 2019

Mečoun (část třetí)

Tábor

Na tábor jsem se těšil, ale absence přezdívky mě sžírala. Přeci nemůže být tak těžké něco bezvadného vymyslet. Bylo. Prolistoval jsem encyklopedii zvířat Od agamy po žraloka a zjistil, jak je žalostně málo zvířat vhodných pro přezdívku. Chvíli jsem uvažoval o letuše, jelikož je to nejlepší plachtící savec na světě (což by se mi líbilo), ale letucha je ženského rodu, což jsem striktně odmítal. Ano, dalo by se to pochlapit na letuch, ale to mi připomínalo slovo eunuch, a jelikož jsem už věděl, co to znamená, tak jsem letucha okamžitě zavrhl.

Pokračovat ve čtení

24. března 2019

Mečoun (část druhá)

Druhá schůzka

Následující středu jsem na školní chodbě potkal Pavla a ten mi suše oznámil: „Stavím se zase přesně ve tři,“ a odešel dříve, než jsem mu stačil říct, ať raději nechodí. Fakt se mi s ním už na další schůzku nechtělo. Napadlo mě, že raději půjdu za schůzku (stejně, jako se chodí za školu).

Nakonec, jít za schůzku mi přišlo srabácké a rozhodl jsem se, že těm turistům ještě jednu šanci dám. Údajně se nebude probírat to jejich bodování a budou se hrát nějaké hry venku. To by zase taková úděsná otrava být nemusela. Jen abych zase neusnul, to bych se snad hanbou propadl.

Pokračovat ve čtení

10. března 2019

Mečoun (část první)

Turistický oddíl

Před dvěma roky, když jsem byl ještě malej, mě přihlásil táta do turistického oddílu. Prý: „Měl by ses taky trošku pohnout, seš línej jako veš.“ Máma ho napomenula, že takhle by přede mnou mluvit neměl. Táta se zatvářil kysele a dodal: „Co vím, je to dobrá parta skautů, co jezdí na čundry a pořádají tábory.“ Ušklíbl jsem se, nechtělo se mi ani jezdit na čundry (když jsem viděl čundráky, tak byli vždycky špinaví a smrděli pivem), ani pořádat tábory (nesnáším vstávání na píšťalku a rozcvičky). Ale zkuste v osmi letech odporovat tátovi. To mi vlastně nejde ani teď, když už jsem daleko větší. Před měsícem mi bylo deset, což považuji za úžasný věk. Už je to dvojciferné číslo! Stejně dvojciferné, jako mají naši, dokonce i babička s dědou!

Pokračovat ve čtení

Kontakt

pan@jarazid.cz