Osoby a obsazení

Autor:	Jaromír Žid
Kmotr:	Josef Šorm
Podkmotr:	Tomáš Kolafa
Grafická sekce:	Štěpánka Burešová, Miloš Eder
Moderátor v zastoupení:	Lubomír Slavík (nepřítomen, omluven)
Moderátor zachraňující:	Tomáš Poloprutský
Dívčí duo Mamon:	Marie Absolonová
	Monika Pařízková
Dramaťáci ZUŠ
Režie:	Tomáš Holý
Recitace:	Dominika Karbanová
	Jáchym Hrdý

Orchestr

Super dirigent:	Věra Kolafová
Smýkalové:	Bašinová Isabela
	Čížková Eliška
	Feřtová Anežka
	Feřtová Eliška
	Janáková Viola
	Kramářová Adéla
	Pánek Nikolas
	Putíková Adéla
	Radostná Adéla
	Šitinová Kamila
	Šťovíčková Emma
	Uretschlägerová Adéla
	Uretschlägerová Aneta
	Vestfál Jiří

Nová kniha, nové zážitky?

... ale kdepak. Jestli si někdo myslel, že nová kniha přinese i jiný formát křtu, tak musel být zklamán. Ostatní, kteří správně odhadli, že hlavní protagonisté nic jiného, než improvizační chaos nejsou schopni připravit, tak ti museli být nadmíru spokojeni (alespoň se svým odhadem).

Ale ano, začátek byl jiný. Naprosto bez jakéhokoliv úvodního slova najednou začalo hrát dětské hudební těleso. Jestli to mělo být překvapení, potom rozhodně bylo! Hutné tóny Malé noční hudby vyplnily sál a všem přítomným se zatajil dech (a to v orchestru žádné dechy nehrály). Na konci Mozartovy věty lidé tleskali jak šílení. I já tleskala a zapomněla jsem si dělat poznámky. Ukázalo se ale, že to není potřeba.

Na jevišti se najednou objevila žena vamp. Hlediště ztichlo a do toho ticha žena začala číst úryvek z povídky Pyrotechnické šachy. Sama sebe jsem se ptala: Kdo to je? A proč to čte? Odpovědí jsem se nedočkala.

Žena dočetla, uklonila se a zmizela. Vypadalo to, že večer se rozpadl hned z počátku. Diváci sice tleskali, ale zajisté nikdo netušil, co se před jejich zraky odehrává.

Situaci se snažil zachránit autor, vystoupil na jeviště a oznámil, že najatý moderátor Luboš někde polehává v lázních, a že to asi musí být strašně přísné lázně, když se z nich nepodařilo Lubošovi utéci.

Autor se pak vytasil s myšlenkou, že se pokusí zachovat ducha moderování a bude hovořit za absentéra. Neměl to být problém, jelikož se oba prý velmi dobře znají. To se ukázalo jako pravdivé. Autor v roli moderátora šeredně pomlouval autora, a ten se pouze chabě bránil. Schizofrenní přepínání mezi postavami muselo zmást všechny přítomné, obzvláště v okamžiku, kdy se oba protagonisté začali hádat a autor se uchýlil k nefér argumentaci, jako že píše v LaTexu a Vimu a tudíž diváci nemohli dostat u vchodu notebook.

To již nevydržel náhodný divák a hádající se dvojici z jeviště vyhnal. Pak zpětně uvedl, že první skladbu zahrál komorní orchestr ZUŠ, pod vedením Věrky, a že žena vamp je Dominika a v ZUŠ navštěvuje dramatický kroužek. Sám sebe pak náhodný divák představil jako Tomáše s tím, že přebírá moderátorský post a pokusí se dát večeru nějakou ucelenou formu. Diváci si oddechli.

Konečně! Konečně všichni věděli, co se bude dít dál. Opět se nastartoval komorní orchestr, tentokráte s peckou Mamma Mia od ABBY. Dirigentka Věrka vytáhla rumba koule a jakási chřestící vajíčka a požádala autora a dobrovolníky, ať se podílí na hudební produkci. Autor opatrně rachtal na jevišti, zjevně byl trochu vystrašený, aby to dětem nepokazil. Nedokážu posoudit, jak moc byla rytmická sekce mimo, ale na závěr skladby se všichni usmívali, tak to asi nebylo tak hrozné. Hrozné číslo mělo teprve přijít...

... zatím bylo ale vše v pořádku, jelikož další ukázky se ujal Jáchym a nádherně přednesl začátek povídky Prozaik aktů. I sám autor zíral, co se z jeho textu dá vymáčknout.

Bohužel poslední ukázku z knihy si vzal na starost autor se svojí družinou Martinem a Čendou. Začali scénicky prezentovat úvodní část z povídky Jahoda. Bohužel Jahodův part byl prošpikovaný vulgarizmy, což bylo vzhledem k přítomnosti dětí neakceptovatelné. Naštěstí pohotový moderátor zasáhl a jako znalec předsametové cenzury, vypískával vadná slova. Nevím, jestli se mu to povedlo – valná část dětí při ukázce nápadně ožila...

Moderátor byl v ráži, všechny z jeviště vyhnal a pozval autora na zbytečný rozhovor. Rozhovor čítal tři krátké otázky a tři ještě kratší odpovědi.

Pak autor osaměl a sám si uvedl zhudebněný limerik Atlas hub. S produkcí mu pomáhalo osvědčené dívčí duo Mamon (Maruš a Monča). Je to podivuhodná shoda, že lakotný autor (alespoň jak to uváděl nepřítomný moderátor) spolupracuje s Mamonem. Nicméně hudební číslo se povedlo, dívčí duo si vedlo skvěle.

Na poťouchlý moderátorův dotaz, jestli autor nepřednese něco vážnějšího, se autor chytil a poněkud zastřeným hlasem zazpíval jakousi balící píseň z jeho poslední povídky. Píseň měla značně poetický název Cesta srdce. Přítomné dámy ji měly vyslechnout se zavřenýma očima jako test, zda by se daly písní sbalit. Nevím, jak to dopadlo – oči jsem měla zavřené a probudila jsem se v okamžiku, kdy moderátor proklamoval, že on by se tedy písní sbalit nechal.

Křest! Na pódiu se sešli všichni potřební. Byli to: kmotr Pepa, podkmotr Tomáš, za grafickou sekci: Štěpánka a Miloš. Jasně, taky tam byl autor. Každý si něco řekl a popřáli knize pěknou a ničím nerušenou cestu v jejím biblioživotě.

Kniha byla zlita šampaňským a tímto testem se prokázalo, že obálka je navržena ze správného nenasákavého materiálu. Ke krásné vůni nové knihy se pouze přidala houpavá, nasládlá vůně sektu. Autor byl naměkko. Diváci plácali a už se těšili na volnou zábavu a připravené séééndviče, dortíky, kremrole a tak.

Autor se usadil za stolem a vpisoval věnování do čerstvých knih. Myslím, že si to patřičně užíval.

A pak se už se jen objímalo, jedlo a plácalo po ramenou. Šampaňské stouplo do hlavy a roztáhlo všem obličeje do úsměvu. Mise byla splněna.

Říká se, že pachatel se vrací na místo činu. V tomto případě jsem za to ráda. Od křtu první knihy sice uběhly tři roky, ale dočkali jsme se. Doufám, že autor zase něco co nejdříve spáchá...

Pro PJ Entertainment vypracovala Kamila Poridge (jako vždy :-)).

Kontakt

pan@jarazid.cz